NAUČTE SE ODPOUŠTĚT

Odpustit někomu druhému nebo dokonce i sobě je dle mého názoru jedna z nejtěžších, ale současně jedna z nejdůležitějších věcí v našem životě.

Proč????

Pokud mi někdo ublížil, cítím se ukřivděná a užírám se zlobou, myšlenkou na pomstu, smutkem, křivdou, strachem, hněvem, odporem … A vězte, že nic z výše jmenovaného nepřináší nic dobrého našemu tělu. Tímto do svého těla napouštíme jed a ten se pak projeví jako psychické, duševní a často fyzické problémy.

Tím, že někomu neodpustím, netrestám dotyčného (tomu je to většinou jedno a možná ani neví, jak se užíráte), ale trestám hlavně sebe.

Pokud odpustím sobě i ostatním, odpoutávám se od minulosti a mohu žít radostně a bez zášti v přítomném okamžiku. 

Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, nám škodí. Mnoho lidí se nedokáže radovat z přítomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemohou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měli kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného,čekají, že se to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou již navždy špatní, protože kdysi udělali něco, čeho litují. 

Život nevypadá podle jejich představ, protože jim kdysi někdo něco provedl. Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivě jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou. Někteří lidé také nacházejí uspokojení v pocitu „ukřivdění“, díky tomu se cítí důležití a morálně nadřazeni těm, kteří jim ukřivdili.

Často se ve svém okolí setkávám s  následující reakcí na odpuštění. „Ale já mu přeci nemůžu odpustit, to bych pak omlouvala jeho čin a dala vlastně najevo, že souhlasím s tím, co udělal(a) a s tím přeci nesouhlasím. To, co mi udělal(a) mu nemohu proto nikdy odpustit!“

Toto tvrzení ale není pravdivé, pokud někomu odpustím, neznamená to, že omlouvám jeho čin. Tím, že odpustím, se odpoutávám od situace a osoby, která mi ublížila a tím nepokračuji v ubližování sama sobě. Pokud pocítíte křivdu, je to v pořádku, ale měli byste se rozhodnout, že již dál nechcete živit tuto situaci, kdy vám bylo ublíženo a dál tak zraňovat sami sebe. Je to minulost, ta je uzavřená a nemohu ji změnit, mohu na ni jen reagovat. Je jen na mě, jakou reakci si na situaci z minulosti zvolím.

Jak  poznám, že jsem odpustil(a)?

Pokud skutečně odpustíte, musí to jít z vašeho srdce. Provždy smažete minulost a necháte situaci plavat. Při vzpomínce na minulou situaci, která vás zranila již necítíte žádné negativní emoce, je vám to jedno. Tak poznáte skutečné odpouštění, necítíte křivdu, zášť, touhu po pomstě, situace nebo osoba ve vás již nevyvolávají žádné emoce.…

Odpuštění je opravdu mocné a já osobně se s ním snažím pracovat už hodně dlouho. Začala jsem naštěstí celkem brzy a to díky úžasné knize Miluj svůj život a skvělé autorce Luise L Hay. Níže přidávám jednu afirmaci od Luisy L. Hay,a cvičení na odpuštění, která já osobně používám. Přidávám také jedno cvičení na odpuštění, které mě osobně již několikrát velmi pomohlo. doporučuji zopakovat vícekrát, ucitíte,k jak z vás odplouvá tíha a dostavuje se pocit úlevy.  Třeba  se někdy bude hodit

 Zjistila jsem, že když dokážu odpouštět, tak rapidně ubylo situací a lidí, kterým bych musela odpouštět. Určitě nedám dopustit ani na mocnou metodu HOPONOPONO.

AFIRMACE NA ODPUŠTĚNÍ:

Mám se ráda, a proto odpouštím své minulosti.
Dívám se na ni s láskou a jsem ochotna
učit se ze starých zkušeností.
V mé minulosti není nic špatného ani správného,
dobrého ani zlého.
Minulost skončila. Je uzavřená.
Jsem zcela svobodná.

CVIČENÍ NA ODPUŠTĚNÍ:

Pokud potřebuji odpustit nějakému člověku –používám toto:

Zavřu oči a představím si, že sedím sama ve ztichlém a potemnělém divadle. Osvětlené je jen jeviště. Na jeviště vchází člověk, kterému potřebuji  odpustit. Chvíli ho sleduji, co dělá, jak se směje, jak něco dělá, baví se… Po chvilce mu pohlédnu do  očí a  řeknu si třeba v duchu nebo nahlas větu: „odpouštím ti, že nejsi takový, jakého jsem tě chtěl(a) mít. Odpouštím Ti a tímto se osvobozuji“. Já osobně si ještě představuji, jak jsme spojeni velmi tenkými nitkami, a při vyslovování věty odpouštím Ti a tímto se osvobozuji, si představuji, jak se tenké nitky přetrhávají nebo je přestřihuji a už nás nic nespojuje - přetrhávají se veškeré citové vazby a pouta. Opravdu u toho cítím vždy celkem silný pocit úlevy a osvobození. Poté si představím, jak daný člověk odchází a jeviště zhasíná a já se cítím velmi uvolněná. Toto cvičení je dobré opakovat více krát za sebou, třeba po dobu týdne. Každý potřebuje jiný čas. Uvidíte však, že při každém dalším opakování již budete cítit menší zlobu a křivdu vůči dané osobě.

Přeji život v míru a harmonii.

Čerpáno ze zdroje - Miluj svůj život - Louise L. Hay